AI a halucinace
Úvod: Viditelné chyby, neviditelné příčiny
V posledních měsících se stále častěji objevují články, které upozorňují na tzv. halucinace velkých jazykových modelů. Umělá inteligence vymýšlí fakta, chybně interpretuje smlouvy, přináší nečekané reputační škody firmám – a začíná být jasné, že tento problém nelze jednoduše "opravit".
Ale co když to nejde opravit právě proto, že to není porucha? Co když tímto fenoménem vidíme chybu stroje, ale je to hluboký zrcadlový obraz naší vlastní kultury?
1. Technická rovina: Statistický stroj, ne znalostní entita
Velké jazykové modely jako ChatGPT negenerují pravdu. Generují pravděpodobnostně nejvhodnější jazykové pokračování na základě obrovského množství textů, které zpracovaly. Nemají přístup ke světu, jak ho známe my, mají přístup pouze k omezeným otiskům světa v jazyce. Tvoří jazykovou simulaci koherence, nikoli skutečné poznání. Pokud nějaká odpověď vypadá přesvědčivě, je to díky jazykové formě, ne vnitřnímu pochopení.
Halucinace tedy nejsou výjimkou. Jsou přirozeným důsledkem:
Absence vnitřní reality nebo zakotvení
Tréninku na datech, které samy o sobě mohou být nepravdivé, zavádějící nebo zkreslené
Mechanismu predikce namísto porozumění
Model "neví". Model simuluje znalost. A čím přesvědčivěji simuluje, tím větší může být škoda, pokud mu uvěříme jako autoritě.
2. Epistemologická rovina: Krize reprezentace
Halucinace AI nás konfrontují s hlubší krizí: mýtem o tom, že jazyk může přímo reprezentovat realitu. To je epistemologická představa, která je v západním světě hluboce zakořeněná od dob Descarta:
že svět je pochopitelný skrze data,
že jazyk může reprezentovat realitu bez ztráty významu,
a že inteligence je schopnost analyzovat a předvídat.
AI tento model dotahuje do extrému. Jenže se nám začíná ukazovat, že koherentní jazyk ještě není pravda. A že fakta bez kontextu ztrácí význam.
Zkušenost není datový vstup. Pravda není jen faktický výčet. A vztah mezi pojmem a skutečností není lineární. Když tedy AI halucinuje, často jen kopíruje naši vlastní kulturní dezorientaci mezi jazykem a skutečností.
AI halucinuje, protože jsme ji učili na světě, který už sám o sobě je fragmentovaný, neukotvený a pokřivený vnímám skrze média.
3. Symbolická rovina: Stín lidské touhy po dokonalosti
Třetí vrstva je nejméně technická ale nejdůležitější. Halucinace jsou totiž zrcadlem našich očekávání. Toužíme po vševědoucí inteligenci. Po nástroji, který nikdy neselže. Po systému, který nahradí naši nejistotu.
A tak vytváříme stroj, který není dokonalý, ale který se tváří dokonale.
A když selže? Cítíme zradu. Ale selhání není zrada. Je to bod, ve kterém se ukazuje, co jsme do AI sami vložili:
Přání obejít svou nedokonalost
Strach z chyb a ztráty kontroly
Nárok na rychlou odpověď bez hloubky
AI není jen nástroj. Je zrcadlo. A v jeho halucinacích často nevidíme "lež" – ale obnažené místo naší vlastní neúplnosti.
Doporučení pro práci s AI ve firmách
Namísto touhy po bezchybné AI se učme budovat vědomou kulturu práce s nejistotou:
Zachovejte lidskou kontrolu. AI není rozhodovací autorita.
Pracujte s verifikací. Každý výstup AI je hypotéza, ne důkaz.
Budujte AI gramotnost. Ne pouze technickou, ale i etickou.
Vnímejte chybu jako signál. Co vám halucinace říká o vašem vlastním systému?
Závěr: Inteligence jako vztah, ne dominance
Umělá inteligence nás nutí položit si znovu základní otázku: Co je pravda? A kdo ji může poznat?
AI nám v tom nepomůže, pokud ji budeme vnímat jako náhradu. Ale může nám zrcadlit, kde jsme ve vztahu k poznání, pravdě a chybě uvízli. A v tom je její hodnota obrovská.
Halucinace nejsou selháním AI. Jsou výzvou k návratu k odpovědnému myšlení.
A možná i k tomu, abychom se ptali pomaleji, mluvili přesněji a opět začali vnímat svět nejen skrze data, ale skrze vztah.
Disclaimer: Tento text vznikl ve spolupráci s AI, myšlenky jsou moje vlastní :D
