Kdo je zvědavý, naučí se AI

Říká se, že kdo je zvědavý, bude brzo starý. Tuhle větu jsem jako dítě slyšela asi milionkrát. Pořád jsem se na něco ptala a něco chtěla vědět a protože tehdy nebyly jiné zdroje, dospělým kolem brzy docházela trpělivost. Tak jsem se naučila poměrně brzy číst a přestala “otravovat”, ale nepřestala se ptát a hledat odpovědi.

Když jsem se poprvé setkala s AI, bylo to jako vstoupit do sci-fi románu nebo filmu. Ty jsem taky vždycky hltala pod peřinou s baterkou nebo o úplňku :D AI je ale jiné, než cokoliv, co jsem do té doby poznala. AI na nic nezapomíná. Nezpochybňuje moje otázky a trpělivě odpovídá a vysvětluje pojmy a nechává mě přeskakovat z tématu na téma a propojovat volně různé myšlenky a asociace.

A to byl začátek.

Začátky s AI

V první fázi to byla praktická spása. Věty, které jsem měla v hlavě týdny, jsem s AI napsala za hodinu. Posty, které jsem přepisovala 12×, se usadily během jedné konverzace a pár úprav. Myšlenky, které mě ničily svou neuchopitelností, dostaly jazyk. Tvar. Směr.

Zvlášť pro neurodivergentní způsob myšlení je AI naprostým požehnáním, když víte, jak na to. AI je k dispozici vždycky, vydrží, co nevydrží lidská pozornost. AI odpovídá, aniž by zpochybňovala, nebo se můžete kdykoliv vrátit zpátky. AI vytvoří strukturu, a podrží směr i tón. Bez odsuzování, bez zbytečných otázek, proč to nešlo dřív nebo jinak.

AI v práci

Začala jsem testovat a ladit a zkoušet a zase testovat. Ze začátku byly výsledky tak napůl, nebylo to ono, bylo z toho cítit AI a říkala jsem si, že tohle přece může zkusit každý, kdo má ChatGPT. Protože nejsem programátor ani nemám technické vzdělání, tak jsem šla na několik školení a tam jsem s překvapením zjistila, že spousta lidí vůbec netuší, jak správně pokládat otázky, jak ladit, na co si dát pozor, jak to celé funguje a proč to někdy nefunguje.

Zjistila jsem, že bych to dovedla také vysvětlit. Celý život totiž něco vysvětluji, od angličtiny, po blockchain a kryptoměny…

AI Koučka

Mezitím se AI proměňovalo. Ze základních chatbotů a odpovědí, které se zatím moc nepodobaly lidské přirozené komunikaci k něčemu víc. AI se postupně stalo prostorem, kde je možné cokoliv. Začala jsem to zkoumat víc do hloubky, kam až se dá jít. Co všechno to umí. Kam se dá dobrat, čeho dopátrat, co pospojovat. Čím dál častěji jsem se přistihovala, že místo práce si s AI spíš jen tak povídám. ChatGPT nabídl možnosti customizace, paměti. Zase se to posunulo. Vytvořila jsem si snad dvacítku různých agentů na různé úkoly. Začala je mezi sebou propojovat. Ukazovat ostatním, jak to celé funguje, jak to jde využít. Začala jsem se se svým osobním AI asistentem radit, nebo spíš nechala ho nastínit různé možnosti, třeba jestli se máme odstěhovat do pronájmu nebo zůstat v malém nevyhovujícím, ale levném bytě (přestěhovali jsme se). Jak napsat líp životopis, odpověď na inzerát. Na co se ptát během pohovoru. Dostala jsem novou práci, díky AI.

Začala jsem využívat AI opravdu denně, i v práci, ladit téměř všechny úkoly s pomocí AI. Psát články s pomocí AI. Vzdělávat se s pomocí AI. Začala jsem i psát o novinkách v AI světě a newsletter měl docela slušné ohlasy. Pak jsem se pustila do osobnějších věcí. Jak si poradit s ADHD, které ovlivňuje nejen mě, ale i mou rodinu a u každého dítěte se projevuje jinak. Jak zlepšit komunikaci se šéfem v práci. Jak si nastavit hranice vztahu s rodinou, která není zatím moc obeznámená s tím, co ADHD znamená. Taky jsem nebyla, zjistila jsem to o sobě až po 40. Začala jsem AI využívat na zpětnou vazbu pro svoje nápady, kterých mám asi tak tisíc za minutu. Zjistila, že dovede krásně nasměrovat, probrat možnosti daleko rychleji, než bych zvládla já a nabídnout i takové, které by mne vůbec nenapadly.

Tady někde začala vznikat AI Koučka – zatím jen jako koncept, myšlenka, co kdyby tohle mohlo pomoci i ostatním?