Jak AI postupně mění naši schopnost myslet
Když Orwell psal: „Kdo kontroluje jazyk, ovládá mysl." měl pravdu. Jen nepočítal s tím, že kontrolu nad jazykem nepřevezmou jen politici, ale i algoritmy a pak přijde ještě AI.
Každý rok zmizí více než 1 000 slov (z angličtiny, která má jeden z nejrozsáhlejších slovníků vůbec).
Ne slangu nebo vědeckých obratů, ale opravdových slov s přesností, jemností a hloubkou významu. Průměrný člověk dnes ve 30 letech nerozumí 22% slov z knih starších než 75 let.
Sociální sítě to ještě zhoršují. Algoritmy penalizují dlouhé příspěvky a neobvyklá slova. Co je „obtížné", dostává nižší dosah. Výsledek? Jazyk se zploštuje do algoritmicky přijatelných tvarů.
A teď přichází AI, která se dál učí z těchto už zploštělých textů.
Zesilovače průměrnosti
Velké jazykové modely jako ChatGPT fungují na principu pravděpodobnosti. Vybírají nejpravděpodobnější slovo, které má následovat. Čím více se setkávají s jednoduchými, předvídatelnými texty, tím více budou generovat podobný obsah. Určitě jste si všimli, že pokud texty, generované “na první dobrou” bez další jazykové úpravy se navzájem dost podobají. Ale nejde jen o texty.
Je to feedback loop, který žene jazyk i myšlení do stále mělčích vod:
Stupeň 1: Algoritmy preferují jednoduché texty
Stupeň 2: Lidé píší jednodušeji, aby získali dosah
Stupeň 3: AI se učí z těchto zjednodušených textů
Stupeň 4: AI generuje ještě plošší obsah
Stupeň 5: Lidé si zvykají na plošší jazyk jako na standard, neznají složitější slova a tím se zplošťuje i jejich myšlení.
Podle studie v Scientific Reports (2023) už dnes AI významně ovlivňuje styl a emoční zabarvení naší komunikace. „Chytré odpovědi" vedou k rychlejšímu a pozitivnějšímu tónu, ale zároveň snižují diverzitu projevu a autentičnost.
Není to jen o slovech, je to o myšlení
Když ztratíme slova, ztratíme i myšlenky, které by bez nich nešly vyjádřit. Algoritmická moderace už dnes arbitrárně vytěsňuje originální nebo minoritní hlasy.
Co se stane, když AI – natrénovaná na zploštělém obsahu – začne vytvářet většinu textů, které čteme? Jak dlouho potrvá, než už nebudeme schopni rozpoznat, že nám něco chybí? A nejen rozeznat, ale také pojmenovat.
Orwellova dystopie v algoritmické košilce
V 1984 režim záměrně zužoval jazyk, aby donutil lidi myslet méně a pasivněji. Dnes to děláme sami sobě – ve jménu dosahu, angažovanosti a algoritmické optimalizace.
Rozdíl? Orwellův Big Brother byl viditelný nepřítel. Dnešní algoritmy vypadají jako pomocníci.
Co s tím?
Možná je načase se ptát:
Jaké texty vědomě vyhledávám a oceňuji?
Když píšu, píšu pro algoritmus, nebo pro mysl?
Jak často si dovolím použít slovo, které „algoritmus nepochopí"?
Každý komplexní text, každé neotřelé slovo, každá podpora hloubky místo povrchnosti je malý akt odporu. Ne proti technologiím, ale proti jejich zneužití k intelektuální degradaci.
Protože kdo ovládá jazyk, ovládá mysl. A my si ještě můžeme vybrat.
Závěrem jen podotýkám, že tohle v žádném případě není příspěvek proti používání AI nástrojů. Cílem bylo otevřít diskusi a postrčit k zamyšlení nad tím, kam směřujeme svou pozornost a jaké druhy příspěvků podporujeme svými lajky a sdílením.
Zdroje:
Disclaimer: Článek jsem sepsala s pomocí AI, myšlenky jsou mé vlastní.
